Jak to u nás začalo...

Rotvajleři se nám vždy moc líbili, ale nikdy nebyla možnost si nějakého toho rotvíka pořídit, tak jsme po nich pouze pokukovali a tiše záviděli. Bydleli jsme v paneláku, ale neustále jsme uvažovali o baráčku se zahradou. Nějaký rok trvalo, než jsme něco našetřili a vybrali si ten pravý domeček. Koupili jsme starý barák ke kompletní rekonstrukci. Zaplatit řemeslníky jsme si nemohli dovolit a tak jsme si ho pomalu rekonstruovali svépomocí. Byl to běh na dlouhou trať, ale když už jsme se postupně dostali až k oplocení pozemku, tak jsme měli jasno. Hned jsme začali pokukovat po rotvajleřím štěňátku.

Netrvalo to dlouho a vezli jsme si domů fenečku bez PP a dali jí jméno Týna. Bohužel jsme měli Týnku doma pouze pár dní a začala mít problémy s očima, tak jsme běhali po doktorech a diagnóza byla jasná - Entropium. Spojili jsme se tedy s odborníkem na toto onemocnění a ten nám řekl, že budeme muset na operaci a ne jednu, když je fenečka ještě tak malá. Tudíž jsme kontaktovali "chovatele",  jestli by byl ochotný s námi situaci řešit. Odezva byla taková, že v žádném případě "starejte se sami, nebo si štěně vezmeme zpět". Po této reakci "chovatele" jsme s těžkým srdcem nemohli jinak než Týnku vrátit.

Byli jsme bez štěňátka a už nám po této zkušenosti opadlo i takové to počáteční nadšení, které jsme měli. Tady přišel zlom a zamyšlení nad tím, že už štěně bez PP nechceme a začali jsme pokukovat po chovatelských stanicích rotvajlerů. Kontaktovali jsme několik stanic, kde právě měli štěňátka, ale ta už byla zamluvená. Pár chovek jsme také navštívili, kde byla štěňátka k mání a pocity jsme neměli zrovna kladné. Asi jsme si pod pojmem "chovatelská stanice" představovali něco víc. Teď už s odstupem času víme, že jsme zrovinka natrefili na ch.s., kde byla buď "exteriérově kazová zvířata" (navíc nabízená jako perfektní za plnou cenu), nebo pro nás "zvláštní lidé". To byla další negativní zkušenost, po které jsme snahu o štěně téměř vzdali.

Jednoho dne za mnou přišla přítelkyně, že má Horký dech štěňátka, že jsou volná a že bychom se tam mohli jet podívat. Nedalo nám to, sedli jsme do auta a vyrazili jsme to omrknout. A dobře jsme udělali, půl dne jsme sice rodinu Pichových zdržovali, ale nakonec jsme si vybrali tu pravou "žlutou" fenečku. A za tři týdny jsme si pro ni jeli, pro naši vysněnou Elu Zoe Horký dech. Byl to úplný plyšáček a byli jsme z ní totálně poprdění. Hrozně se nám líbila a tak jsme se o dva měsíce později rozhodli jet na klubovou výstavu do Bochovic, kde jsme získali ve třídě štěňátek ocenění VN.

Elince byly čtyři měsíce a začali jsme chodit na cvičák, přece jen mít doma neposlušného rotvíka jsme nechtěli. Začali jsme hned s výcvikem poslušnosti a zanedlouho jsme se pustili i do stop a obrany. Postupem času jsme zjistili, jak je Ela šikovná, učenlivá a tak jsme přemýšleli, že bychom se výcviku začali věnovat více a zkusili Elu připravit na zkoušky. Cvičili jsme celou zimu a na jaře jsme si troufli na naše první zkoušky ZZO. Dopadli jsme výborně a tak jsme cvičili dál a dál...

Na cvičáku se nás ptali, jestli bychom nechtěli zkusit závody, že bychom se mohli i umístit a tak jsme se o měsíc později přihlásili do kategorie ZZO. Byl to náš první závod a měli jsme obrovskou trému...a výsledek? Získali jsme první místo s 58 body z celkového počtu 14 přihlášených psů v naší kategorii, takže obrovská radost. Byla to pro nás motivace a během roku 2015 jsme se zúčastnili ještě několika závodů a krajských výstav, abychom nasbírali zkušenosti.

V červenci jsme se vydali na RTG kyčlí a loktů potřebných k uchovnění. Posouzení nám přišlo od Mvdr. Petráše s výsledkem DKK-B,A a DLK-0,0. Během léta, kdy bylo takové "mrtvé období" jsme se poprvé rozhodli navštívit a obdarovat granulkami zdejší psí útulek...a určitě ne naposledy.

V říjnu se konala klubová výstava v Nezamyslicích, kde jsme v mezitřídě získali ocenění V3, což byl krásný výsledek na to, že v naší třídě bylo 13 přihlášených fen. Ještě ten měsíc jsme složili zkoušku ZM na cizím cvičáku. Na našem se moc necvičilo, tak o zkoušky nebyl zájem. V listopadu jsme to završili svodem a bonitací v Moravičanech, kde jsme získali bonitační kód A3,B1,H3,J2,L1b,M1b,T2,Z1 a povahu 6. A hned druhý den jsme ještě stihli složit zkoušku BH na 56 bodů. Tím Elinka splnila všechny podmínky chovnosti a v lednu 2016 se stala chovnou fenou.

V únoru 2016 nám byla zaregistrována Mezinárodně chráněná chovatelská stanice s názvem Elarot. Název jsme volili po naší zakladatelce chovu - rotvajlerka Ela.

A co bude dál? Jestli se zadaří, tak během roku 2016 bude Ela maminkou...

Nakonec jsme rádi, že to vše takto dopadlo, bylo to takové štěstí v neštěstí. Díky Elince jsme poznali spoustu nových lidiček a změnil se nám celý životní styl. Začátek byl těžký a proto veliký dík patří všem, kteří nám jakkoli pomohli a pomáhají. Na závěr bych obzvláště rád poděkoval jednomu človíčkovi a tím je paní Lucie Křížová, která nám (ačkoli nemáme štěňátko od ní) vždy, kdykoli, s čímkoli pomohla a fandila nám. Ještě jednou Lucko moc děkujeme. Jinak si upřímně myslíme, že i její chovatelská stanice Bianco dux by mohla být vzorem ostatním chovkám...