Jak to u nás začalo...

Rotvajleři se nám vždy moc líbili, ale nikdy nebyla možnost si nějakého toho rotvíka pořídit, tak jsme po nich pouze pokukovali a tiše záviděli. Bydleli jsme v paneláku, ale neustále jsme uvažovali o baráčku se zahradou. Nějaký rok trvalo, než jsme něco našetřili a vybrali si ten pravý domeček. Koupili jsme starý barák ke kompletní rekonstrukci. Zaplatit řemeslníky jsme si nemohli dovolit a tak jsme si ho pomalu rekonstruovali svépomocí. Byl to běh na dlouhou trať, ale když už jsme se postupně dostali až k oplocení pozemku, tak jsme měli jasno. Hned jsme začali pokukovat po rotvajleřím štěňátku.

Netrvalo to dlouho a vezli jsme si domů fenečku bez PP a dali jí jméno Týna. Bohužel jsme měli Týnku doma pouze pár dní a začala mít problémy s očima, tak jsme běhali po doktorech a diagnóza byla jasná - Entropium. Spojili jsme se tedy s odborníkem na toto onemocnění a ten nám řekl, že budeme muset na operaci a ne jednu, když je fenečka ještě tak malá. Tudíž jsme kontaktovali "chovatele",  jestli by byl ochotný s námi situaci řešit. Odezva byla taková, že v žádném případě "starejte se sami, nebo si štěně vezmeme zpět". Po této reakci "rádoby chovatele" jsme s těžkým srdcem nemohli jinak než Týnku vrátit.

Byli jsme bez štěňátka a už nám po této zkušenosti opadlo i takové to počáteční nadšení, které jsme měli. Tady přišel zlom a zamyšlení nad tím, že už štěně bez PP nechceme a začali jsme pokukovat po chovatelských stanicích rotvajlerů. Kontaktovali jsme několik stanic, kde právě měli štěňátka, ale ta už byla zamluvená. Pár chovek jsme také navštívili, kde byla štěňátka k mání a pocity jsme neměli zrovna kladné. Asi jsme si pod pojmem "chovatelská stanice" představovali něco víc. Teď už s odstupem času víme, že jsme zrovinka natrefili na ch.s., kde jsou buď "exteriérově kazová zvířata", nebo pro nás "zvláštní lidé". To byla další negativní zkušenost, po které jsme snahu o štěně téměř vzdali.

Jednoho dne za mnou přišla přítelkyně, že má Horký dech štěňátka, že jsou volná a že bychom se tam mohli jet podívat. Nedalo nám to, sedli jsme do auta a vyrazili jsme to omrknout. A dobře jsme udělali, půl dne jsme sice rodinu Pichových zdržovali, ale nakonec jsme si vybrali tu pravou "žlutou" fenečku. A za tři týdny jsme si pro ni jeli, pro naši vysněnou Elu Zoe Horký dech. Byl to úplný plyšáček a byli jsme z ní totálně poprdění. Hrozně se nám líbila a tak jsme se o dva měsíce později rozhodli jet na klubovou výstavu do Bochovic, kde jsme získali ve třídě štěňátek ocenění VN.

Elince byly čtyři měsíce a začali jsme chodit na cvičák, přece jen mít doma neposlušného rotvíka jsme nechtěli. Začali jsme hned s výcvikem poslušnosti a zanedlouho jsme se pustili i do stop a obrany. Postupem času jsme zjistili, jak je Ela šikovná, učenlivá a tak jsme přemýšleli, že bychom se výcviku začali věnovat více a zkusili Elu připravit na zkoušky. Cvičili jsme celou zimu a na jaře jsme si troufli na naše první zkoušky ZZO. Dopadli jsme výborně a tak jsme cvičili dál a dál...

Na cvičáku se nás ptali, jestli bychom nechtěli zkusit závody, že bychom se mohli i umístit a tak jsme se o měsíc později přihlásili do kategorie ZZO. Byl to náš první závod a měli jsme obrovskou trému...a výsledek? Získali jsme první místo s 58 body z celkového počtu 14 přihlášených psů v naší kategorii, takže obrovská radost. Byla to pro nás motivace a během roku 2015 jsme se zúčastnili ještě několika závodů a krajských výstav, abychom nasbírali zkušenosti.

V červenci jsme se vydali na RTG kyčlí a loktů potřebných k uchovnění. Posouzení nám přišlo od Mvdr. Petráše s výsledkem DKK-B,A a DLK-0,0. Během léta, kdy bylo takové "mrtvé období" jsme se poprvé rozhodli navštívit a obdarovat granulkami zdejší psí útulek...a určitě ne naposledy.

V říjnu se konala klubová výstava v Nezamyslicích, kde jsme v mezitřídě získali ocenění V3, což byl krásný výsledek na to, že v naší třídě bylo 13 přihlášených fen. Ještě ten měsíc jsme složili zkoušku ZM na cizím cvičáku, protože se na našem moc necvičilo, tak o zkoušky nebyl zájem. V listopadu jsme to završili svodem a bonitací v Moravičanech, kde jsme získali bonitační kód A3,B1,H3,J2,L1b,M1b,T2,Z1 a povahu 6. A hned druhý den jsme ještě stihli složit zkoušku BH na 56 bodů. Tím Elinka splnila všechny podmínky chovnosti a v lednu 2016 se stala chovnou fenou.

V únoru 2016 nám byla zaregistrována Mezinárodně chráněná chovatelská stanice s názvem Elarot. Název jsme volili po naší zakladatelce chovu - rotvajlerka Ela.

A co bude dál? Jestli se zadaří, tak během roku 2016 bude Ela maminkou...

Nakonec jsme rádi, že to vše takto dopadlo, bylo to takové štěstí v neštěstí. Díky Elince jsme poznali spoustu nových lidiček a změnil se nám celý životní styl. Začátek byl těžký a proto veliký dík patří všem, kteří nám jakkoli pomohli a pomáhají. Na závěr bych obzvláště rád poděkoval jednomu človíčkovi a tím je paní Lucie Křížová, která nám (ačkoli nemáme štěňátko od ní) vždy, kdykoli, s čímkoli pomohla a fandila nám. Ještě jednou Lucko moc děkujeme. Jinak si upřímně myslíme, že i její chovatelská stanice Bianco dux by mohla být vzorem ostatním chovkám...